Jaroslav Řeháček – nestor stolního tenisu na Jablonecku

Dnes by se dožil 100 let. Jaroslav Řeháček, rodák z Třebenic u Litoměřic (14. 12. 1925), byl celoživotním sportovcem, sokolem a srdcem slávistou. Jeho životní cesta začala v prostých poměrech, v jediné jizbě u sedláka na Děkovce. „Bylo jich doma jako smetí,“ vzpomíná vnučka. „Byl nejstarší z osmi dětí – a dožil se nejvíc.“

Už od dětství ho provázela láska ke sportu. Hrál fotbal za Lovosice, na vojně ragby, běhal, jezdil na kole, hrál odbíjenou i stolní tenis. Právě ten se stal jeho vášní na celý život. Hrál za Desnou, Smržovku, Tanvald i Bižuterii Jablonec. „Hrál do posledního dechu – i když už skoro neviděl. Podle sluchu trefil míček jako málokdo,“ říká rodina.

Od 15 let pracoval u sedláků, později v SETUZE, papírně a sklárně v Desné, kde vydržel až do důchodu jako brusič skla. I po devadesátce zůstával pracovně činný.

Byl třikrát ženatý, vychoval čtyři děti, z nichž některé přijal za vlastní. S manželkou Jaruškou oslavil zlatou svatbu. Miloval dechovku, trampské písně a své historky, jimiž bavil celé okolí.

Za války byl svědkem dramatických událostí. Do svého deníku si zapsal:
„Doba temna… pamatuji si to jako včera. Vojáci prohledávali všechno – vlaky, domy… měl jsem štěstí, nechali mě jít.“

Jaroslav Řeháček byl člověk pevného charakteru, který nikdy neprosil, nežehral a vždy se dokázal postavit životu čelem. Byl vzorem pro své svěřence, které trénoval ve stolním tenise, a ti ho právem nominovali do Síně slávy.

„Odešel člověk plný života a humoru. Náš hrdina, náš milovaný dědeček,“ stojí ve vzpomínce rodiny.

I my si s úctou připomíná tohoto výjimečného člena, který svým sportovním duchem a lidskostí zanechal nesmazatelnou stopu.